Vera Vohlidalova – Czech Republic

Linked with the Deutsch-tschechisches Forum der Frauen, and with Knihovna – Liberec in Czech Republic.

She is one of the 1000 women proposed fort the Nobel Peace Price 2005.

She says: “Each one of us – like our destiny – is unique, but not exceptional.”

Vera Vohlidalova - Czech Republik redim 70p.jpg

Vera Vohlidalova – Czech Republic

She works for the Research Library of Liberec by Building of Peace and Reconciliation; für das Deutsch-Tschechisches Forum der Frauen = Frauen-Netzwerk für den Frieden, and for the Reconciliation Project for the Euroregion Neisse-Nysa-Nisa.

Knowledge, human rights and reconciliation are the decisive forces in the life of Vera Vohlidalova is “a product of Europe,” a witness to our recent warring and turbulent history who has decided to speak out.

Her German mother and Czech father were both active antifascists. After the Nazis occupied Czechoslovakia, her parents emigrated to London, where Vera was born in 1942. Soon after the war was over the family returned to Liberec (formerly Reichenberg) and experienced the expelling of the Germans.

Vera became a librarian. She was 26 years old when, during the Prague Spring of 1968, the desire for change was abruptly destroyed by Warsaw Pact tanks. Vera was among the many who protested. Pregnancy and motherhood saved her from dismissal and prison. Under strict political control and for low wages, she was able to continue working in the information office of the regional hospital of Liberec. Vera brought the existing documentation up to date and smuggled in forbidden foreign literature.

Until the end of the Cold War in 1989 she was the victim of discrimination and persecution, because of her political views and because of her family: her half-German origin, and her father a signatory to the dissident document, Charta 77.In 1995 a library was built in Liberec on the site of the synagogue which the Nazis had destroyed during the Crystal Night. Vera became the director and put all her energy into the construction and equipment of this “Building of Peace and Reconciliation.” It became a place of information on shared history, a place where democratic values and the reconciliation of formerly antagonistic groups are promoted. Minorities of whatever kind are included and anxieties overcome. More than 2000 people, Czechs and foreigners, visit the library daily. They are interested in background material such as cause-and-effect relationships and are open to cross-culture, cross-border support. There is a prayer room for the Jewish minority and a room for all on local Jewish history. “The library is the image and the memory of society,” says Vera Vohlidalova. Vera has been retired for two years, but she continues to speak of the library, among the most modern in Europe, as “her child.”

Still now, Vera is active in the reconciliation project of the Euroregion Nisa-Nysa-Neisse for living in harmony across borders of the Czech Republic, Poland, and Germany. Part of this project is the Czech- German Women’s Forum in the Women’s Network for Peace, of which she is president and speaker. In this forum women deal with unhappy experiences during and after the war. Knowledge, human rights and reconciliation are the keywords of her work.

Vera’s vision: “After everything people were forced to experience, even accept, under the totalitarian system, it is my hope these days to have enough energy to help them enhance their civic consciousness and be involved in the public domain, with a view to democracy.” And Vera tells us how it can be done: “If you stride toward your dreams, they will be fulfilled.” (Read all on 1000peacewomen).

Vera Vohlidalova ist Direktorin der Wissenschaftlichen und Öffentlichen Bibliothek in Liberec. Im Dreiländereck von Polen, Tschechien und Deutschland gelegen, steht der “Bau der Versöhnung”, entstanden unter den Schirmherrschaften von Vaclav Havel und Roman Herzog, für das Bemühen um Verständigung und Ausgleich zwischen den beteiligten Ländern, für das sich Vera Vohlidalova auch als tschechische Sprecherin des “Deutsch-Tschechischen Forums der Frauen” im Frauennetzwerk für Frieden e.V. einsetzt. (Siehe Zeit der Freiheit).

Stranu zelených se rozhoduji volit v červnových volbách do Sněmovny Parlamentu ČR hlavně proto, že na její kandidátce jsou lidé, kterým do této chvíle mohu věřit a prokázali na různých postech a místech, že za nimi stojí kus práce. Nejen, že některé kandidáty nebo členy i v zahraničí znám, s některými mne váže i přátelství, ale mohu se ztotožnit s převážnou částí jejich názorů a bodů programu.
Stranu zelených se rozhoduji volit v červnových volbách do Sněmovny Parlamentu ČR hlavně proto, že na její kandidátce jsou lidé, kterým do této chvíle mohu věřit a prokázali na různých postech a místech, že za nimi stojí kus práce. Nejen, že některé kandidáty nebo členy i v zahraničí znám, s některými mne váže i přátelství, ale mohu se ztotožnit s převážnou částí jejich názorů a bodů programu. Čeští zelení se po rozmíškách uvnitř zklidnili a zdají se být odhodláni rozčeřit stojaté vody na naší politické scéně i ve Sněmovně. Tam bych ráda po těch mnoha letech viděla nové tváře, více žen a změnu stylu, schvalování a předkládání zákonů, které budou srozumitelné bez stovek dodatečných úprav. Právo vymahatelné, poslance odpovědné občanům a bez hrabivých zájmů o svou kapsu. Program zelených není zahleděn jen do „zelena“, chtějí v budoucí koalici prosazovat i celospolečenské a ekonomické zásahy do dosud nefungujících systémů, mnohdy ve shodě a dohodě s liberálními politiky, a to je dobře. Snad v koaličních jednáních budou úspěšnější než kdysi nadějné strany, které zklamaly většinu očekávání.
Výměna „manažerů“ ve sněmovně i ve vládě zemi prospěje. Tak dlouho v čele ani v prosperující firmě nikdo nesedí. K tomu všemu je zapotřebí i odvaha a odpovědnost, odbornost, pracovitost a důslednost. Na kandidátce zelených takoví lidé jsou a já jim chci věřit a dát hlas. Zároveň věřím, že se spolu s nimi do Sněmovny dostanou i další neparlamentní pravicově zaměřené strany (sympatizuji i např. s evropskými demokraty či Stranou pro otevřenou společnost, jejichž členové se na kandidátce zelených také vyskytují) a posílí dynamiku rozhodování, ale i schopnost dohody nad rozhodnutími ve prospěch nás občanů ve sjednocující se Evropě a potlačí pravolevé hašteření stávajících „starců“.
Já se o totéž pokusím na komunální úrovni.
Věra Vohlídalová, předsedkyně Česko-německého fóra žen. (Read on Stranu zelených).

Liberec – Jako nevinná včera opustila soudní síň krajského soudu bývalá ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci Věra Vohlídalová. Soudní senát ji zprostil obžaloby, která ji vinila z porušení závazných pravidel hospodářského styku. “To, že by Věra Vohlídalová se dopustila trestného činu, nelze ničím odůvodnit,” řekl po vynesení rozsudku předseda senátu Petr Neumann. Při závěrečných řečech požadovali zproštění rozsudku nejen obhájci bývalé ředitelky, ale také státní zástupkyně. Jedním z důvodů byla i výpově bývalého pracovníka Nejvyššího kontrolního úřadu Jiřího Vítů. Ten potvrdil nepořádek na ministerstvu kultury, v jehož důsledku byla Vohlídalová obviněna. “Spravedlnost sice trvala dlouho, ale nakonec je tu a jsem ráda, že se má slova o mé nevině potvrdila,” řekla Vohlídalová. Celý proces včetně trestního stíhání proti bývalé ředitelce trval šest let. Na otázku, zda bude požadovat nějaké odškodné, odvětila, že ne. Věra Vohlídalová, která je nyní v důchodu, byla nominována na kolektivní ocenění Nobelovou cenou míru. (See on this site).

link:

Netzwerk Friedenskooperative.

Comments are closed.